Položil vám někdy někdo tuto otázku/výzvu?

Musím přiznat, že v mém případě byla doba, kdy jsem se děsila toho, že zase někdo něco podobného vysloví.

Pak přišla doba, kdy jsem tuto otázku slyšela celkem často a růženec spojený s procházkou se stal pravidelnou součástí mého života. Těšila jsem se na to, až to zase někoho napadne a řekne: "Jdeš s námi na růženec?" :-) A když to dlouho nikoho nenapadlo, řekla jsem to já a nebo jsem se sebrala a šla sama... vzácných 20 minut na procházce s Pannou Marií. Byl to příjemný čas samoty, chvíle v přírodě, oddechu, nádechu, vděčnosti, proseb, svěření bolestí, nejistot, otazníků, únavy, slabostí... Čas ujištění, že Panna Maria mě chápe, protože sama zažívala strastiplný i radostiplný lidský život jako my.

A pak přišel čas, dlouhý čas, kdy mi tuhle otázku nikdo nepoložil a sama už jsem v naplněných dnech nenacházela dostatek času a možností vyjít si na dostatečně dlouhou procházku s Pannou Marií. A přece existuje možnost, jak se růženec modlit, i když se nám nedaří najít během dne celých 20 minut. Jednou takovou možností je modlitba živého růžence, kdy se každý člen modlí denně jeden předem určený desátek. Každý tedy věnuje denně 3 minuty času desátku růžence a dohromady to dá růženec celý. Každý z nás skoro denně někam jde, na něco čeká ve frontě, na vlak, na autobus, na metro, u zubaře... a to jsou právě ty 3 minuty, které můžeme nabídnout Panně Marii a vložit tak svůj vklad do společné modlitby. :-)

Takovou možnost nám dávají právě i Signály skrze společenství živého růžence. A tak se ptám i Tebe:

"Jdeš s námi na růženec?" :-)

Včera jsme slavili památku Panny Marie Růžencové a celý měsíc říjen je označován jako "Mariánský měsíc". Už jen proto stojí za to, se nad tou výzvou v těchto dnech aspoň zamyslet... :-) a každý sám za sebe si odpovězme...

Ještě zbývá poděkovat Vesmírným týmákům, že jsem v sobotu 1. října 2016 po dlouhé době mohla slyšet: "Jdeš s námi na růženec?" a po vteřině překvapení i odpovědět. Jak jinak lépe se dá zahájit měsíc říjen? :-) Je fajn modlit se společně, nebo aspoň vědět, že se nemodlím sama. A navíc se po tom dějí zázraky! :-)

Byla už tma,  skoro nebylo vidět na krok, a tak jsme se v každém dalším nejistém kroku do tmy s Evčou podpíraly. Tolik jsme se nemotaly a zdálo se, že jdeme i rovně stále prostředkem po cestě. :-) Zrovna jsme společně vyslovovali "s kterým jsi Alžbětu navštívila"... Jak asi putovala Panna Maria? Kolik nejistot, otazníků, tmy a námahy...? Kolik důvěry a odevzdanosti do vůle Boží? Kéž bychom ji měli taky...
U sochy sv. Huberta nastal čas se otočit a jít zpátky zase do kopce ke kostelu sv. Matouše. Když jsme začali desátek "Kterého jsi v chrámě obětovala", přímo před námi před kostelem vypukl velkolepý ohňostroj. Jak symbolické. :-) Najednou bylo víc světla, ale i rámusu a z okolních chalup vybíhali trochu vyděšení lidi... Možná si mysleli, že zaspali Vánoce a už je Silvestr...? :-) A i když rozjařená partička z místní hospůdky měla asi jiný důvod k oslavám, pro mě to všechno bylo k oslavě Panny Marie. :-)

Tak s důvěrou naše životy a vše, co nás v nich potkává, spojujme s životem Panny Marie a Pána Ježíše, protože není nic, co by neprožívali před námi a s námi.

Oroduj za nás, Královno posvátného růžence, aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.