Čekáte rádi? Většinou býváme nervózní, naštvaní a otrávení z toho, že musíme někde čekat... ve frontě u pokladny, u zubaře, v zácpě, na autobus, na vlak, na metro, na někoho, kdo se opozdil na schůzku, na to, až se zvednou závory na přejezdu, než přejdou krávy přes cestu, než padne zelená, než konečně docestujeme do cílové stanice... Mnohokrát za den na něco čekáme. Co v tom čase děláme? Využíváme ho na něco smysluplného? Čteme nějakou knižku, nebo jentak civíme z okna nebo do mobilu a v duchu nadáváme, proč zase já jsem musela chytnout takovou frontu...?

Napadlo vás někdy, že i takový čas se dá věnovat Bohu? Často se vymlouváme, že prostě na modlitbu ten čas během uspěchaného dne nenajdeme, natož třeba na růženec nebo na breviář... Taky mám někdy problém donutit se najít čas a klidné místo, kde budu mít možnost se ztišit a soustředit se na modlitbu ještě v jakžtakž bdělém stavu. :-)  A tak jsem se naučila využívat každý den cestu metrem do práce na ranní chvály a z práce na nešpory. Pro spolucestující to sice vypadá tak, že "civím do mobilu" jako všichni ostatní, ale pro mě to je cesta strávená s Pánem, Jeho Slovem a vlastně celou církví, která se v modlitbě breviáře spojuje.

Nejrůznější další cesty, kdy člověk musí koukat i kam šlape, ;-) využívám na modlitbu růžence. Ne všechny procházky mohou být tak dlouhé, že by vystačily na celý růženec, a tak je využívám aspoň na jeden desátek ze dvou živých růženců, ve kterých jsem zapojena. Možná je pro někoho představa modlitby růžence děsivá, protože je to moc dlouhé a zabere to moc času. Ok, pokud je 15- 20 minut pro někoho hodně, stačí se zapojit do modlitby živého růžence a modlit se každý den jen jeden z desátků... To pak stačí jenom 3 minuty!!! ;-) To je často interval metra, cesta od tramvaje do práce, cesta autem na nákup... Stačí, když každý z nás najde a využije 3 minuty, pak může vzniknout živé modlitební společenství celého růžence.

3 minutyJeště před pár lety jsem mívala hrůzu z toho, až někdo zase řekne: "Mohli bychom se pomodlit růženec." Nevěděla jsem, jak jdou jednotlivá tajemství za sebou, měla jsem strach z toho, že najednou zapomenu slova notoricky známých modliteb Otče náš a Zdrávas Maria... no trapas. Nosila jsem teda s sebou vždycky takový "tahák" - kartičku, kde bylo všechno napsané včetně všech tajemství. Stačilo několik "odmodlených růženců"  a teď už kartičku ani nepotřebuju... ;-) A kolikrát si říkám: Kéž by někdo zase vyslovil tu větu: "Mohli bychom se pomodlit růženec." Protože je to mnohem naplněnější modlitba, když se ji člověk nemusí modlit sám. Vždyť, kde jsou dva nebo tři, tam je Pán uprostřed nich. (srov. Mt 18,20) Vždycky ale nemáme to štěstí, že se můžeme modlit společně s někým, proto jsem ráda, že existují tzv. živé růžence, kdy se každý modlí denně jeden desátek a dohromady se poskládá celý růženec. Stačí, když každý z nás přidá svůj desátkový tříminutový díl. :-)

Každý z nás má jistě mnoho úmyslů vlastních a taky je mnoho úmyslů "signálních", mj. i teď aktuální prosba za dobré spolupracovníky a členy "signálního týmu", které bychom rádi před Pána vložili do modlitby skrze Pannu Marii.

Pomoz nám právě Ty vytvořit živé společenství růžence na signálech, které je v současné chvíli takové "polomrtvé". Přidej se k nám! Stačí se přidat do společenství na tomto odkaze: Živý růženec se signály

Až nás bude dostatek, abychom mohli poskládat celý růženec, jednotlivé desátky si rozdělíme a dáme tomu všemu konkrétnější formu. Neváhej k modlitbě růžence pozvat i své přátele.

Dnešní den, kdy slavíme svátek Panny Marie Královny, je k tomu více než vhodný. ;-)

Od jisté doby jsem vděčná Pánu za chvíle čekání a cesty, kdy můžu být sama nebo s někým, kdo řekne tu vzácnou větu: "Mohli bychom se pomodlit růženec." A Pán mi dopřál o letošní dovolené oboje navíc s bonusem v krásách přírody i na poutních místech, kde je k tomu i vhodnější prostředí než v uspěchaném přeplněném metru. ;-)